Svinenské století II
26. června 2024 byla v podvečer na náměstí v Trhových Svinech zahájena výstava, která upozorňuje na vydání druhého dílu knihy Svinenské století. Na velkoplošných panelech jsou zobrazeny stručně příběhy jedenácti pamětníků z Trhových Svinů, které pak podrobně rozvádí zmíněná kniha v deseti příbězích. Vychází přesně po roce a měsíci po prvním dílu, a to je počin jejího autora Jana Štiftera vskutku obdivuhodný.
Překvapením na náměstí nebyly ani tak samotné panely, ale reálná setkání přítomných po mnoha a mnoha letech. „Ty jsi se nezměnila, jsi to opravdu ty, poznal jsem tě hned, jak žiješ?, Kolik máš pravnoučat?, Nepovídej..., povídej!“, to byly jednoduché, nicméně logické otázky a zjištění. Času zde bylo málo, a „znovuzrození“ se přesunuli s ostatními do kulturního domu, kde v tanečním sálu odpovídali postupně na otázky autora knihy: František Slípka, Hana Kroupová, Dana Papoušková, Jaroslava Vanišová, Eva Korešová, Božena Wortnerová, Pavel Stašek a Růžena Schneiderová. Třeba Eva Korešová vyprávěla o svém krásném dětství prožitém na staré faře, Jaroslava Vanišová naopak o tragických událostech, ke kterým došlo v její rodině během 2. světové války, Růžena Schneiderová emotivně o tom, že „úspěch se neodpouští“ a Pavel Stašek ve svých třiadevadesátinách charakterizoval dnešní dobu s poukazem na fakt nedostatečného vypořádání se s dobou minulou, dobou komunistické totality. Po oficiální části večera pokračovaly neformální osobní rozhovory a knihu zájemcům podepsali autor a její přítomní aktéři.
Z jedenácti pamětníků v tanečním sálu chyběli tři: Marie Bartošová, Václav Marek a Lidmila Petrášová. Se spolužákem Václavem Markem jsem se sešel následně v Praze. Seděli jsme u piva a já mu – jako našemu přednímu znalci římských dějin – položil záludnou otázku: Václave, kdo založil Řím? Jasné odpovědi jsem se nedočkal. Véna (tak jsme mu říkali) vyloučil, že by to byl Aeneas, který se po dobytí Troje vydal podle přání bohů na Olympu hledat nový domov směrem na západ, do dnešní Itálie. A tak to podle legendy možná přece jen byla dvojčata Romulus a Remus, jak nás na Základní škole v Trhových Svinech učil učitel dějepisu František Pícha.
Setkání s Marií Bartošovou a Lidmilou Petrášovou mě teprve čekají. Paní Bartošová se celý svůj život věnovala zpěvu, a já jí připomenu naše společná pěvecká vystoupení v samých jeho začátcích. Jako děti nás v padesátých letech minulého století občas v podvečer naložili na nákladní auto pod plachtu a odvezli do některé z vesnic v okolí Trhových Svinů, kde se právě mělo založit JZD (Jednotné zemědělské družstvo). Z hlediska tehdejších mocipánů - komunistů, to byl tah ďábelsky rafinovaný. My děti jsme tam před zakládající schůzí udělaly hezké vystoupení, přítomným dospělým zjihla srdce a zvlhly oči a podepsali pak snáze přihlášku do družstva, aby nám dětem nepokazili mládí a patřičně vylíčenou radostnou budoucnost. S Marunou (tak jsme tenkrát Marii Bartošové-Bínové říkali) jsme tam společně zpívali lidovou písničku Marjánko, Marjánko, Marjánko má….Později jsme se sešli, už skoro jako dospělí, před mikrofonem v hostinci U Čáhů v Trhových Svinech. Na přelomu 50. a 60. let se tam začaly konat nedělní odpolední čaje, jako dovolená alternativa tanečních zábav lidu svinenského, který až dosud „dupal“ pouze při dechovce v sále „Jožkoviny“ na náměstí. Profesionální hudebník Josef Koreš dal dohromady skupinu hudebních amatérů; on sám u piana, Jaroslav Reitmayier, učitel z Pěčína – kytara, Václav Panuška, bankovní úředník – kontrabas a Jan Pišinger, učitel na průmyslovce v Českých Budějovicích – elektrofonická harmonika, kterou si sám vyrobil. Bicí (drums) se tenkrát pro melodický písňový repertoár ještě nehodily. Zpěv obstarával především sám Josef Koreš, jako frontman skupiny; možnost zpívat ale měli také odvážní přítomní návštěvníci. Na jednom takovém tanečním odpoledni tam Maruna – již jako studentka konzervatoře – zazpívala školeným hlasem Frimlovu Indiánskou píseň lásky a já, hlasem neškoleným dobový hit, který právě „frčel“. Jestli to byla Bona Sera nebo Tina Mari či dokonce Granada, to dneska vážně nevím, nevzpomínám si. Oba dva jsme ale sklidili velký potlesk a Josef Koreš políbil Maruně ruku.
Autor knih Svinenské století I. a Svinenské století II. - Jan Štifter – na dotaz, jestli vydá další pokračování říká, že o tom vážně uvažuje; bude to ale s delším odstupem než nyní. Já o tom nepochybuji! Autor je mladý a pracovitý – takže pokud budete mít potřebu mu vyprávět něco důležitě zajímavého ze svého života v Trhových Svinech, určitě se na vás v budoucnosti také dostane.
