Za velkého diváckého zájmu se letos v létě na Buškově hamru uskutečnila premiéra i následné dvě reprízy divadelního představení Erbenovy Kytice v podání tvůrců trhovosvinenského Divadla Otty Schwarzmüllera a v režii Františka Herbsta.
Autentické venkovské prostředí budov technické památky i malebné přírodní okolí posloužilo jako nenahraditelné kulisy pro tři balady z Erbenovy sbírky – Svatební košili, Dceřinu kletbu a Zlatý kolovrat. Ačkoliv mnozí diváci přicházeli do hlediště s představou, že se možná bude jednat o úsměvné či parodické zpracování (protože to se jim většinou u svinenských divadelníků stává), ihned po začátku představení bylo jasné, že se o žádnou nadsázku jednat nebude. Režisér, herci i technici vzali hororové Erbenovy příběhy naprosto vážně a snažili se je divákům zprostředkovat jako vrcholnou hereckou i vizuální podívanou. To se jim skutečně podařilo.
Svatební košili uvedla vroucí modlitba nevěsty ve skvělém podání Anety Veselé, letní večer pod hvězdami nemohl začít temněji. Když se k ní pak připojil i její děsivý mrtvý ženich (Pavel Randa), společně doputovali ke stylizovanému kostelu, márnici s oživlým nebožtíkem (Pavel Randa ml.) a ke hřbitovu, zdálo se, že vrchol večera právě přišel.
Představení ale pokračovalo další básní - osudovým vyznáním dcery vražedkyně v podání nováčka v souboru Vladimíry Ševčíkové. Pod šibenicí si tragické prokletí za své selhání zoufale vyslechla její matka (Pavla Majerová nebo Klára Řežábková).
Dceřinu kletbu následně vystřídal Zlatý kolovrat. Balada o nelítostné krutosti, zlobě a žárlivosti připravila divákům chvílemi až filmové pojetí. Nápadité promítání na stěnu obytné budovy hamru či promyšlená hra světel při „lesní“ vraždě Dory (Jana Sojková), doprovodily Erbenovy verše více než dobře. Herecký koncert zlé sestry Moniky Hanzalové a její matky Heleny Králové byl mimořádně působivý. Mladého krále si s chutí zahrál Vitězslav Král, tajemného starce v lese Josef Zettl a jeho posla – pachole ztvárnil Radim Zmeškal. Všichni společně vytvořili příběh, který je i po 170 letech stále atraktivní.
Samostatnou kapitolu si zaslouží i oba vypravěči – Karel Buřič a Jiří Čajan st. Tím, jak dokázali děj balad stylizovaně a barvitě přednést, zvedli celé představení ještě o stupeň výš.
Nesmíme zapomenout ani na tvůrce v zákulisí, ti měli tentokrát roli klíčovou – kostýmy vytvořily Ivana Hohenbergerová a Ludmila Ziffreinová, technické zázemí, světla, zvuk a scénu připravili Jiří Čajan ml., Petr Schwarzmüller a Zbyněk Veselý.
Na závěr můžeme zmínit to, že další reprízy Kytice jsou plánovány na příští léto a na stejné místo. Měly by přinést i jednu novou baladu – Vodníka, který se do prostředí vodní kovárny tak trochu hodí. Věřme, že už tak kompaktní Kytici další báseň náležitě doplní a snad i ještě více vygraduje. Těšíme se.
Foto: Matěj Průka
