Poděkování Mgr. Irině Hromkové
Píše se rok 1995. Do České republiky přijíždí z Uzbekistánu mladá kytaristka Irina Segizbaeva, dnes Hromková. Co ji tu čeká a jaký život i přínos pro nás všechny bude mít, to z nás nikdo netuší.
V ZUŠ F. Pišingera hned kupa dětí poznává mladičkou paní učitelku. Je připravená a zapálená pro výuku kytary takovým způsobem, že se k ní po krátkém čase všechny děti, co chtějí hrát na tento nástroj, ani nevejdou. Paní učitelka kromě Trhových Svinů učí i v Jílovicích a na Nových Hradech. Je jako jejich máma. Přísná, ale s laskavým a štědrým srdcem. Předává ty nejcennější zkušenosti, které ona sama má a nachází v dětech talenty. Umí rozpohybovat všechny dětské prstíky na kytaře. Brzy se její žáci dostávají na první místa v soutěžích nejen oblastních, ale i krajských, celostátních a mezinárodních.
Na stěnách učebny paní učitelky přibývají diplomy ze soutěží, články z novin a časopisů, které ukazují další a další úspěchy a radosti. Není se co divit, že někteří její absolventi pokračovali ve studiu kytary na konzervatoři a následně i na HAMU.
Pravidelnými akcemi se staly Adventní kytarové koncerty v Tanečním sále KD v Trhových Svinech, které dirigovala. Koncerty na Buškově hamru měly své tematické večery s hudbou z celého světa (například brazilská, irská, španělská interpretace) a linula se napříč stoletími. Na těchto vystoupeních se snažila vždy zapojit všechny děti. Podařilo se jí nastartovat Otěvěcké adventní koncerty, kam si zvala kromě dětí z Otěvěku i své žáky ze ZUŠ F. Pišingera.
Nyní pořádá Charitativní koncerty pro Domeček, kde malé prostory klubovny Domečku provoní krásné tóny a bývají nezapomenutelným komorním zážitkem.
Snad bych ještě zmínila, že někteří žáci paní učitelky měli možnost hrát s umělci, jako jsou kytarista Lubomír Brabec, Štěpán Rak, houslista Jaroslav Svěcený a další.
Letošní absolventka paní učitelky byla Ema Králová (držitelka spousty ocenění) měla koncert v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Trhových Svinech ve spolupráci s talentovaným houslistou Petrem Hubačem. Zážitek z tohoto koncertu se vyrovnal kdejakému profesionálnímu výkonu.
Fotografie diplomů a ocenění myslím jasně vypovídají o její práci a přínosu pro naše město Trhové Sviny.
Přejeme paní učitelce Mgr. Irině Hromkové sílu, zdraví, radost a další inspiraci při výuce kytary pro naše děti.
A jak po létech vzpomínají na paní učitelku její žáci?
Mít takovou učitelku hry na hudební nástroj, jakou je Irina, to se nepoštěstí jen tak někomu. A komu ano, tak ten si může výskat. Jasně, když je člověk dítě, tak si to moc neuvědomuje. Ale už dokáže posoudit, že ho její hodiny třeba baví víc, než hodiny u jiných učitelů, že ho dokáže nadchnout a že se tam cítí dobře. Postupem let mu ale dojde, že to není jen člověk, kterého respektuje jako učitelku, ale že je pro své žáky zároveň i kamarádkou, se kterou si můžou popovídat a kdyby byl nějaký trabl, tak se ji i svěřit. Svým žákům říká “moje děti” a myslí to vážně. A když ji pak “vyletí z hnízda” a začnou žít své životy, vědí o sobě navzájem dál a rádi na sebe vzpomínají. A ty její děti si pak pro své děti přeji taky takové učitele.
Eliška Švepešová
První vzpomínka, která mne napadla, když po 2 letech kytary s panem Urbánkem, kterého jsem měla ráda, přišla na hodinu neznámá paní učitelka. Měla úplně blond vlasy, výraznou červenou rtěnku a nerozuměla jsem jí ani slovo. Prokousaly jsme se hodinou, dorozumívaly se rukama nohama. Měla jsem pocit, že mne pořád chválí... pak mi napsala 5 a já šla s brekem domu :-). Vše se vysvětlilo a od té doby to byla a je moje NEJ paní učitelka. Dita Baštová
Hra na kytaru byla, díky paní učitelce, hrou. Vzpomínám si na hodiny, kdy nechyběl úsměv, podpora, milé slovo, ale také dřina, která musí být, abychom dosáhli požadovaných výsledků, a cílů. Vážím si toho, že jsem mohla být žákyní paní učitelky Iriny Hromkové. Kdyby to bylo možné, použila bych ,,repetici“ pro toto období. Jistě by ji potěšilo vědomí, že hru na kytaru uplatňuji jako učitelka MŠ i nyní v dospělosti. Přeji jí pevné zdraví a ať je její život pestrý a barevný, jako je ona sama. PS: od Vaší mladší generace vím, že jsem ve třídě stále s Vámi – na tablu absolventů, děkuji vám za všechno!
S láskou vzpomíná Hana Štantýská.
Díky paní učitelce se profesně věnuji hudbě a kytaře. Její energie a touha mě posunout hudebně dál můj život nasměrovala hudební cestu. Jsem ji za to moc vděčný a často na tyto časy vzpomínám.
Pani učitelce přeji dál pevné zdraví a stálý životní a kantorský elán.
Vít Heřman, žák, učitel, muzikant
Na hodinách byla vždycky sranda. Už jen ta odlehčenost, kdy skladby od jednoho současného skladatele byly nazvané jako minerály a paní učitelka mi říkala, že mi vybere z nějakých, jak my tomu říkáme - šutrů. Nebo když mi říkala, abych hrála těchhle pár not pěkně společně za sebou, že mi nad ně namaluje stříšku, že ony jsou spolu doma, tak ať je odtud nevyhazuju. Ještě tam přidělala komínek s kouřem :-). Tuhle konkrétní skladbu si mimochodem hraju docela často do teď . :-). Byly to moc příjemné hodiny a cítila jsem se na nich moc fajn, prostě, že tam patřím. Paní učitelka si každýho žáka tak nějak hezky osvojila a celou tu kytarovou třídu zajímavě propojila. Byl to pěkný spolek. Peťa Švepešová
