Zima je časem rozjímání, proto mi dovolte zamyslet se nad problematikou, která začíná „čím dál víc pálit“ - stárnutí společnosti a její důsledky. Prodlužování lidského života je jistě známkou úspěchu ve vývoji lidstva, na straně druhé není vyřešen problém, jak se o velké množství lidí ve vyšším věku postarat.
V minulosti byla péče o seniory téměř plně na zodpovědnosti rodiny. Rodina byla široká, nebylo výjimkou soužití i tří generací pod jednou střechou. Roli pečovatelky plnily ženy. Senioři často bydleli na tzv. výminku. Jednalo se buď o místnost či přímo chalupu přidruženou té původní, kam rodiče odcházeli a přenechali hospodaření na dětech. Ty se musely zavázat, že svým rodičům poskytnou po dobu jejich života naturálie, peníze a postarají se o ně. Společnost se však změnila. Rodina se zmenšila, zúžila se na rodičovský pár a děti. Navíc ženy se staly plnohodnotnými aktérkami na trhu práce, z logiky věci tak časově i logisticky mohou jen stěží osobně obstarat své rodiče. Zodpovědnost přebírá stát. Vznikají různé sociální pobytové služby - domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, odlehčovací pobyty,…Rodina má tak na výběr, buď se o seniora postarat, či jej svěřit instituci. Naštěstí do této Sophiiny volby vstupují terénní pečovatelské služby, díky nimž může senior co nejdéle setrvat v domácím prostředí.
Problém nastává v okamžiku, kdy senior z důvodu zhoršeného zdravotního stavu již potřebuje každodenní lékařskou péči. Například paní Č. – léta žila s rodinou ve společné domácnosti, my jsme docházeli k paní každé ráno i poledne zatopit, poklidit a zajistit stravu i hygienu, zkrátka jsme suplovali rodinu v době, kdy ona byla v práci. Spolupráce fungovala perfektně. Pak přišel úraz. Po zlomenině krčku paní zůstala na ONP (oddělení následné péče) v nemocnici. Rodina není schopna se o ležící babičku postarat, podali žádost do domova pro seniory. Je to již čtvrt roku a stále čekají. A teď řeč čísel pro snazší orientaci v této problematice.
Dle Českého statistického úřadu vzrostl počet seniorů (osob nad 65 let) za posledních 10 let téměř o půl milionu (z 1,6 na 2,2 milionu) – tvoří tedy téměř 1/5 obyvatelstva v ČR. Dle registru poskytovatelů sociálních služeb je na území ČR cca 600 pobytových sociálních služeb, které nabízejí cca 80 000 lůžek. Jednoduchou matematikou si tak spočítáme, že na 1 lůžko připadá cca 28 seniorů. A problém je na světě. Senioři čekají, paní Č. stále čeká…Z prognóz ČSÚ je patrné, že počet seniorů se bude zvyšovat. Je zřejmé, že je zapotřebí rozšířit stávající síť. My, pečovatelky a sociální pracovnice můžeme pomoci alespoň drobnou radou – podávat žádosti do pobytových sociálních služeb co nejdříve, nenechávat to „až na později, vždyť babička je ještě s naší pomocí soběstačná“. Ano, teď možná, ale nevíte, co přijde za rok, měsíc, týden,…. Buďte připraveni včas, případné schválení se dá kdykoli a bez finančních ztrát odmítnout.
Toto žhavé polínko jistě již nějakou dobu pálí a věřme, že instance k tomu kompetentní situaci řeší…My, čtenáři, tuto problematiku jistě nevyřešíme, ale můžeme se alespoň nad tímto problémem zamyslet, popřípadě diskutovat – a to v tomto zimním období, nejlépe s horkým čajem v ruce by mohlo jít, nemyslíte?
P.S.: Přejeme Vám v novém roce 2023 hlavně zdraví, štěstí a pohodu a to nejlépe v domácím prostředí!
Telefon: 725 342 656 E-mail: lenka.rodejova@ledax.cz
