Budiž jim cizí země lehká
Připomínáme si jej 11. listopadu. Toto datum není náhodné, dne 11. listopadu 1918 v 11.01 hodin podepsal francouzský maršál Ferdinand Foch v železničním vagónu v Compiégne na řece Marně příměří s poraženým Německem císaře Viléma. Tento podpis ukončil první světovou válku. Den veteránů se slaví především v anglosaských zemích, od roku 2001 je slaven i v České republice.
I my jsme si připomněli padlé v první světové válce, kteří mají v Trhových Svinech pomník na náměstí a v blízkém okolí své pomníčky, a to věnci i menšími kyticemi z květů vlčích máků.
I když ne všechny údaje na náhrobcích jsou přesné, je určitě dobré nezapomínat, kolik mladých životů vyhaslo ať už na italské, srbské nebo ruské frontě.
Mezinárodní den veteránů ale nepatří jen vojákům z první světové války. Připomínají i ty z druhé světové války a všech dalších válečných konfliktů. A to i z těch, které probíhají v současné době a někdy i velmi blízko naší zemi.
Aby se na jejich příběhy nezapomnělo, organizuje nezisková organizace Post Bellum sbírku, jejíž výtěžek slouží ke zdokumentování vzpomínek žijících veteránů (v České republice žije asi 600 bývalých vojáků a odbojářů z 2. světové války). I u nás jsme se k této sbírce připojili a v podatelně radnice bylo možné zakoupit květ máku k připnutí na oděv.
A proč právě květ máku? Inspirací se stala báseň vojenského lékaře podplukovníka Johna McCrae z kanadského Ontaria. Zajímavý je osud básně. Jako vojenský chirurg těžce nesl utrpení vojáků. Báseň napsal na papírek, který zahodil. Kolemjdoucí důstojník jej zvedl a poslal do Anglie, kde ho otiskli v časopise. Sám autor se nedožil ani konce první světové války
Na polích ve Flandrech
John McCrae
(úryvek z překladu básně)
Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,
je možná slyšet zpívat skřivánky,
zde dole kanóny jen svojí píseň řvou.
