Již na jaře tohoto roku mě oslovila paní MgA. Hana Mathauserová, ředitelka pražského Divadla D21, s tím, že jejich divadlo nastudovalo divadelní hru o tragickém osudu prezidenta Emila Háchy. Bohužel covidové restrikce se významně podepsaly na možnosti uvést tuto hru veřejně. Přesto jsme se domluvily, že se velice rádi přijedeme na představení podívat. Další příležitostí bylo, že se divadlo rozhodlo věnovat dvůr, ve kterém sídlí, právě Emilu Háchovi. Tento slavnostní akt se konal bezprostředně po divadelním představení.
Setkání se členy divadla bylo velmi příjemné a milé. Trochu úsměvné mi připadlo, že nás upozorňovali na knihu pana Víta Machálka Prezident lidskosti, ze které autoři divadelní hry čerpali, aby co nejpřesněji vycházeli z historických faktů. Ujistila jsem je, že nejsou jediní, kdo se k odkazu Emila Háchy hlásí, že jsme právě vydání této knihy finančně podpořili. Zmínila jsem i všechny další aktivity, kterými se snažíme jeho odkaz připomínat a vyvracet negativní pohled, který se po komunistické době vrátil v posledních letech. Také jsem je propojila s panem Mgr. Františkem Slípkou, se spisovatelem Mgr. Janem Štifterem i s předsedou Společnosti JUDr. Emila Háchy – historikem PhDr. Josefem Tomešem, Ph.D.
Samotné divadelní představení bylo velice emotivní. Doslova nás vtahovalo do pocitů, jaké musel Emil Hácha prožívat. Bylo plné nápadů, vtip a humor se mísil s intenzivně tísnivými pocity i dojetím. Myslím si, že toto zpracování osudu Emila Háchy by měl vidět každý, kdo se jen trochu zajímá o historii naší země, každý, kdo chce znát historická fakta, ale není příznivcem obsáhlých historických studií.
Nestává se příliš často, že se na stejné vlně potkáte s tolika lidmi, které vidíte poprvé v životě. I pan Josef Tomeš byl s divadelním představením velice spojen. Ocenil především to, jak autoři respektovali historická fakta. Herci se přiznali, že měli respekt z toho, jak jejich výkony přijme tak erudovaný historik a zda se mu nebude divadelní představení zdát příliš avantgardní. Pod dojmem silného zážitku jsme se následně sešli na dvoře divadla. Tento dvůr dostal jméno Emila Háchy s dovětkem, že jde o dvůr, kde nikdo nikoho nesoudí.
Již nějaký čas zvažujeme uspořádání konference o Emilu Háchovi. Chtěli bychom si jeho osud připomenout v příštím roce, kdy uplyne 150 let od jeho narození. V plánu máme dopolední blok přednášek, odpoledne procházku po místech, která s ním a s jeho rodinou souvisí, a vše bychom chtěli zakončit právě zmíněnou divadelní hrou. Jsem si jistá, že její zhlédnutí bude opravdu silným zážitkem.
