Jak už v víte z TSL 2/23, žáci Školního parlamentu ZŠ T. Sviny obdrželi v lednu pozvání do "opravdového parlamentu", konkrétně do Poslanecké sněmovny ČR, a to od p. poslance Viktora Vojtka.
Protože je o tyto prohlídky ze strany škol i veřejnosti velký zájem, na naši návštěvu došlo až v červnu. Předcházela jí několikaměsíční příprava - komunikace s asistentem pana poslance, panem Soukupem, s žáky, kteří jsou členy školního parlamentu a s jejich rodiči. Ze všech 38 členů této školní samosprávy se několik žáků v určený termím 23. 6. 2023 účastnit nemohlo, většinou z rodinných důvodů (dovolená, dlouhodobě plánovaná návštěva u lékaře apod.) Tato volná místa tak obsadili další, kdo si zasloužili odměnu - žáci podílející se na tvorbě školního časopisu Trháček, moderátoři a kulisáci ze školní akademie, žáci, kteří byli navrženi svými třídními učiteli za práci pro třídu apod.
Protože se jednalo o odměnu, byl výlet pro všechny účastníky zcela zdarma. O náklady na dopravu se rukou společnou postaralo Město T. Sviny, GPN T. Sviny a Spolek rodičů žáků ZŠ T. Sviny. Všem moc děkujeme!
V den výletu, v pátek 23. června, nebylo naštěstí takové vedro a dusno jako předchozí den, což bylo naše štěstí - dopravní společnost, u níž jsme měli objednanou dopravu totiž musela pro naši výpravu přistavit poněkud starší typ autobusu bez klimatizace (ten nový se ocitl v opravě). Tuto drobnou komplikaci vynahradil svým přístupem k cestujícím pohodový a zkušený pan řidič.
Před budovou sněmovny na Malostranském náměstí jsme se (jak bylo předem s Informačním centrem PS ČR dohodnuto) rozdělili na 2 skupiny. Ta první, v níž převažovali žáci 4. - 6. ročníku, šla na komentovanou prohlídku sněmovny již od 11 hodin, druhá (žáci 7. - 9. roč.) si mezitím Nerudovou ulicí na hodinku odskočila na rychloprohlídku areálu Pražského hradu a jeho Jižních zahrad. V pravé poledne i tato skupina vkročila do paláce Smiřických.
V tamním infocentru jsme zhlédli krátký film o vývoji české ústavnosti a fungování Parlamentu ČR a pak už nás paní průvodkyně za asistence policie provedla u vchodu pro veřejnost vstupní kontrolou (bezpečnostní rám, skener zavazadel). Již zde naše děti sklidily obdiv a pochvalu od personálu - málokdy prý při čekání žáků na průchod rámem zažívají takový klid a disciplinovanost. To potěší.
Prohlédli jsem si hlavní společné prostory této budovy, její slavnostní schodiště pro významné hosty, malou terasu s výhledem na Pražský hrad, galerii pro veřejnost nad jednacím sálem. Tam nám průvodkyně popsala systém práce ve sněmovně i historii budovy a zejména jednacího sálu.
Vrcholem prohlídky bylprávě jednací sál - ukázka hlasovacího zařízení ve stolcích poslanců, vysvětlení zasedacího pořádku i jednacího řádu sněmovny. Sedadla poslaneckých (historických) lavic jsou od pohledu nepříliš pohodlná, žáky tedy zaujaly i různé podsedáky některých poslanců. Vzhledem ke jmenovkám na poslaneckých lavicích bylo snadné poznat, kdo a jaký podsedák preferuje...
Vyzkoušet si řečnický pult (ano, je pod ním stolička pro mluvčí menšího vzrůstu - dozvěděli jsme se, že její trvalé umístění vybojovala paní poslankyně Richterová) bylo umožněno všem, kdo měli zájem. Někteří se poprvé setkali s pojmem těsnopis a s jeho názornou ukázkou. Na závěr pobytu v sále nesměla chybět společná fotka před lavicemi pro členy vlády.
Dále si nás převzal asistent pana poslance, který nás doprovodil na besedu s naším hostitelem. Pro obě naše skupiny bylo kromě možnosti diskutovat s p. Vojtkem připraveno i malé občerstvení. Dotazy se týkaly nejen práce poslance obecně, ale směřovaly i přímo na osobu jednoho z našich jihočeských zástupců ve sněmovně - děti zajímaly jeho názory na školství, zahraniční politiku i ekologii. Za sebe musím říct, že jsem na své žáky byla opravdu pyšná, protože trapné ticho po výzvě k dotazům nenastalo ani na chviličku.
Když jsme po rozloučení s p. Vojtkem i s budovou sněmovny opět vešli na Malostranské náměstí, právě na něj od Hradu přicházela naše mladší skupinka pod vedením paní učitelky Michaly Dobrové.
Společně jsem se pak přes Karlův most a Staroměstské náměstí (i tady nám štěstí přálo - právě se blížila 15. hodina, a tak jsme viděli orloj v celé jeho kráse) vyloženě prodrali přes davy turistů až do horní části Václavského náměstí. Kdo byl někdy se svými nebo školními dětmi na výletě v Praze a došel až do těchto míst, ten dobře ví, že před nástupem do autobusu prostě nelze nedat možnost nákupu v "Mekáči". Někteří jedinci tak od Celetné ulice budili dojem, že bez tohoto posilnění jejich organismus nevydrží už ani minutu, natož cestu na jih Čech.
Posilněni, mírně unaveni a myslím že i spokojeni jsme všichni zdárně dorazili před budovu naší školy. Sláva nazdar výletu (a prázdninám)!
