608 436 941

Myslivecký kroužek

Autor: Za MS Trhové Sviny Jan Špilauer | Zveřejněno: 6. listopadu 2022 | 11x

Poptávku po zájmovém kroužku zaměřenému na myslivost a pobyt v přírodě jsme v minulosti již několikrát zaznamenali. Nicméně ve stárnoucí členské základně Mysliveckého spolku Trhové Sviny chyběl někdo, kdo by se k této aktivitě zodpovědně zavázal. Práci s dětmi jako místní spolek podporujeme řadu roků, ale tohle je vskutku závazek k pravidelné činnosti, kterou je třeba si dobře rozmyslet. S každým nově příchozím zájemcem o členství v mysliveckém spolku svitla naděje, že by se mohl najít někdo, kdo má rád přírodu, děti a hlavně hodlá tomu obětovat svůj volný čas. Nikdo takový se za ty roky neukázal. Ne všem občasným žádostem o členství ve spolku vyhovíme. Ono to totiž není jen o tom lovení, ale především o zodpovědné péči o zvěř, o snaze zachovat zvěři přirozené prostředí, o dodržování mysliveckých tradic a v neposlední řadě o mezilidských vztazích. 

Čas šel dál, členská základna se pomalu postupně obměňovala, až byl náhle mezi námi. Vystudovaný pedagog, mající dvě děti a zapálenou duši pro aktivitu, o které jsem se rozepsal. Mgr. Jan Kocina, který je trhovosvinenským rodákem, nějaký čas učil na místním gymnáziu a je nyní jedním z mladších členů místního mysliveckého spolku. Už dost dlouho o tom mluvil jako o své vizi, kterou by rád časem uvedl v život. Museli jsme si naplánovat, jak by takový zájmový kroužek měl asi vypadat, kdy ho provozovat, jakou věkovou skupinu oslovit a čemu se věnovat, aby to děti bavilo a zároveň si z toho něco odnesly.

Začalo vyjednávání se základní školou, kde jsme s tímto návrhem vzbudili zájem a pak už vše jen vykomunikovat a dát dohromady nějaké formality. Protože v minulosti pravděpodobně v našem městě nikdo nikdy takto zaměřený kroužek nevedl, zkusili jsme ho nabídnout žákům od 3. do 9. třídy. Je to velká neznámá a těžko říct, jestli se zájem zvýší, či naopak.

Pro začátek se nám přihlásilo 9 dětí. Scházíme se většinou ještě s výpomocí některého z členů spolku. a to pravidelně každý čtvrtek v 16:15 hodin. Bohužel, dříve to možné není, proto dokud bylo ještě vidět, tak jsme většinou vzali děti do přírody a ukázali jim naší mysliveckou klubovnu, která právě pošla drobnou rekonstrukcí. Děti tam dostanou napít, opekly si tam na ohni špekáčky a chodí na výpravy do nejbližšího okolí, kde se učí poznávat stromy, zvěř, naši krajinu a někteří nás mnohdy i zaskočí svými neobyčejnými znalostmi. Po pravdě musím napsat, že děvčata to berou s daleko větší vážností, zatímco kluci se spíš potřebují odreagovat. Základem je naučit je se správně chovat v přírodě, naučit je trpělivosti, aby se dostavil úspěch třeba v podobě ničím nerušeného pozorování zvěře.

Poslední, velmi zajímavá aktivita, byla návštěva Staré obory v Hluboké nad Vltavou, která se konala s ohledem na jiné kroužky, k nimž jsme měli možnost se připojit, v neděli 30. 10. 2022. Stejně by děti ve čtvrtek na kroužek nemohly, protože byly podzimní prázdniny, a tak se jelo v neděli a tak trochu do neznáma.

Měli jsme limit pouhé 2 automobily, se kterými se mělo projíždět oborou, ale nakonec bylo vše jinak. Netušili jsme, že se to týká i mnoha jiných, se kterými také návštěvu domluvila organizující paní jménem Romana. Na místě jsme zjistili, že do obory vjíždí celkem 8 automobilů. Vzhledem k tomu, že daňčí říje byla v plném proudu a v oboře se pohybují lovci, měli jsme vyhrazený bezpečný úsek, kde jsme hned po vjezdu do obory opustili automobily a šlo se skupinově celkem asi 2,5 kilometru. Nějakou daňčí zvěř jsme během pohybu v oboře viděli, byli jsme na ni vždy včas upozorněni a samozřejmě nechyběl odborný výklad.

Jak jsme se vzdalovali od vstupní brány a nořili se hlouběji do obory, zaznamenávali jsme zvuky patřící říjným daňkům. Takzvané rochání se ozývalo čím dám více a my jsme stáli u rybníka a před námi rozlehlá členitá luka, nad jejichž okrajem byl za cestou vyvýšený terén, s mohutnými douglaskami. Pod nimi jsme se usadili do trávy a lesní hrabanky a čekali na soumrak. Daňci se začaly jako duchové pomalu stahovat na luka za stálého rochání. Jak ubývalo světla, přibývalo zvěře. Došlo i na několik soubojů mezi soky. Některé byly dobře viditelné, jiné už zahalila tma, ovšem naprosto všechny byly velmi dobře slyšitelné. Rachot do sebe narážejícího paroží byl skutečným zážitkem. Aspoň pro nás dospělé. Děti to berou tak trochu jinak, protože během jízdy v automobilu se řešily spíš souboje v počítačových hrách a mobily za celou dobu jízdy prakticky nezhasly za hlasitých teenagerských hlášek. To je ale nyní mimo náš pobyt v oboře.

Ono udržet pozornost dětí, sedících hodinu a třičtvrtě na zemi, chce jistou zkušenost a nutno dodat, že pro naše děti to byla novinka a nevěděly, co se bude dít na rozdíl od ostatních, na kterých bylo vidět, že už oboru navštívili opakovaně. Měli s sebou teplé oblečení, různé podsedáky, dalekohledy, a tak dále. Nám nebylo nic blíže upřesněno, tak jsme v tomto ohledu tak trošičku vybočovali z řady. Já jsem měl k dispozici 3 dalekohledy, ale přece jen to všechno po tmě uhlídat je obtížné a je lepší si zajistit a opečovávat každý to své.

Po nezapomenutelné atmosféře v centru dění daňčí lásky jsme se už za úplné tmy vraceli zpět k automobilům a po rozloučení jsme odvezli děti zpět k domovům. Doufám, že se jim netradiční výlet líbil, jako ostatním, a příště už tam pojedeme jako zkušení zálesáci.

Nyní nám nastal zimní čas, a proto se budeme scházet ve škole, kde si budeme vykládat vše potřebné od zoologie, botaniky až po myslivecké zvyky a tradice. Až k tomu budou opět vhodnější podmínky, rádi vyrazíme do naší krásné přírody poznávat stopy a zvuky naší zvěře, či naučit děti, který kout, či hora se jak jmenují.

Věřím, že se kroužek mladých myslivců podaří udržet v zájmu, neboť se právě přidalo dalších pět nových zájemců a budeme hrdí na to, že se podílíme na výchově dětí, které třeba někdy v budoucnu čeká účast v nějaké myslivecké soutěži. Veliké poděkování tímto patří Janu Kocinovi za to, že vzal takový úkol na svá bedra a věnuje se jako hlavní pověřená osoba přírodu milujícím dětem s jejichž rodiči založil skupinu přes mobilní aplikaci WhatsApp, na které se pravidelně informujeme o přípravách na další schůzky.